Velikonoce na sněhu

Podle očekávání nás na Tetřevky vyrazilo pouhých osm, jaká to náhoda, že ostatní nedorazili, nejeli, nemohli...jak já říkám, ať žijou výmluvy. V půl deváté jsme odjeli vlakem do Bílého Potoka, pro letošek jsme vybrali poněkud jinačí a záživnější cestu, kde jsme také vystoupili. Údolím Černého potoka jsme vystoupali k vodopádu, kde jsme se trochu občerstvili a nabrali síly na další úsek cesty. Dalším bodem naší cesty byl Hajní kostel - batohy jsme nechali u odbočky a vyběhli jsme nahoru na vyhlídku. Na chvíli vysvitlo slunko, tak jsme si ho užívali! Poněkud výše jsme se trmáceli na Frýdlantské cimbuří, po cestě jsme přelézali po kládě, ale já to trochu nezvládla a tak jsem s sebou mrskla na zem do sněhu:-) Po žluté značce jsme měli pokračovat na Polední kameny, ale to se jaksi nepodařilo, odbočili jsme ze značky, a to znamenalo, že jsme šli celkem hlubokým sněhem, mezi stromy a slézali jsme menší skalky ( ještě, že jsem ty návleky měla v batohu). Když jsme konečně došli na rozcestí Nad Černým potokem, vysvitlo taky sluníčko, v tu chvíli bylo nádherně. Do chajdy jsme dorazili kolem čtvrté, Mičule s Vénou už na nás čekali. Zatopili jsme si, vybalili, uvařili něco na zub a kolem jedenácté jsme zalehli do hajan. Ještě bych neměla zapomenout na to, že Péťá s Vénou stavěli venku iglů, byly na to přímo vynikající podmínky.

Další den, tzn. v neděli, nás čekal celodenní výlet. Já a Kubik jsme vstávali už kolem sedmé, no moc dobře se nám nespalo, mě vzbudilo světlo a Kubu studené nohy. Ostatní se vytrmáceli kolem půl deváté. Podle očekávání jsme vyrazili v deset hodin. Cesta vedla zatím po magistrále směrem na Smědavu, musím říct, že byla poněkud zajímavá, těch prupovídek co jsme si poslechli... Na Kasárenské cestě jsme odbočili na zelenou, po té jsme šli ale jen chvíli. Po pár kilometrech jsme se dostali na Protrženou přehradu, to byl náš dnešní cíl cesty. Konečně jsme se mohli vrátit zpátky. Cesta nás vyplivla až u Čihadel, odtud jsme to měli už kousek. Celý den prosněžilo, takže připadlo nahoře cca 20 cm nového sněhu. Večer byl ve znamení kytary a trochu i zpěvu. Kolem čtvrt na jednu se poslední uložili k hlubokému spánku.

Poslední den byl ve znamení velikonoční mrskačky, úklidu a balení. Vlak z Hejnic nám dojížděl ve 14:40 a tak nám nic jiného nezbylo, než se vydat Štolpichem dolů. Šlo se celkem příjemně. Do vlaku jsme nakonec nasedli jen já, Kuba a Fíla s Nikčou. Byly to příjemně strávené Velikonoce, jen mohlo být více sluníčka. Za rok, snad, na viděnou!