Letošní prázdniny jsem začala už koncem května...jen co jsem si započetla poslední zápočet ve škole, mohlo se vyrazit. A kam že vůbec? S Kubíkem jsme to naplánovali do Švédska, konkrétně oblast za polárním kruhem, Norrbotten. Na cestu jsme potřebovali cca 18 dní. Na sever jsme se dopravili autobusem od Student Agency a úplně nahoru jsme využili služeb letecké společnosti Norwegian. V plánu bylo projít částečný úsek Královské cesty, jenže v průběhu jsme narazili na několik problémů...byl sníh a místy v celku dost, a tudíž v částech cesty, které vedli přes vodu, nejezdil vůbec přívoz...znamenalo to překopání trasy. Na Kebnekaise, nejvyšší horu Švédska, jsme se tedy ani nepokoušeli vylézt:)
Někdy nám nezbývalo, než vzdát úsek cesty a vrátit se zpět, kvůli dost sněhu ve kterém jsme se brodili skoro po pás. Sezóna tu ještě nezačala, ale i tak to mělo i výhody...většinu nocí jsme trávili v místních stugornách, chatkách, které byli většinou vybaveny kamny, dřívím, nádobím a postelemi - takže pohodička:)
Naše cesta tedy začala v Kiruně, odkud jsme vlakem přesunuli do národního parku Abisko.Zde také začíná Kungsleden, neboli Královská cesta.Tu jsme bohužel museli ukončit v Nikkaluoktě, viz výše. Zde ale nastal problém další, představovali jsme si tu menší obec, kde bychom mohli nakoupit na zbytek dní, které jsme měli před sebou. Bohužel tu nebyl jediný krámek, takže co teď? Ptali jsme se kdy tu jede autobus, a prý tenhle týden už ne! No dobrej joke:) Jedinou možností tedy zůstává taxík do Kiruny, naštěstí nejdeme sami, takže je to o něco levnější. Ale stejně to byla pálka:)
V Kiruně dokupujeme zbytek zásob a opět vyrážíme vlakem do zastávky Abisko, tentokrát ale míříme jiným směrem, k Norsku, přes vrchol Nuolja - náš první kopec:) Cesta nám také přinesla nástrahy, a to opět sníh. Procházíme si tedy železniční cestu a to až do Riksgränsen. Vede podél železnice, kde je spousty informačních tabulí o její stavbě, historii, atd. Další část trasy započínáme opět v Abisku, už po třetí. První úsek cesty je stejný, ale od Abiskojaure pokračujeme po druhém břehu řeky až k Alesjaure a přes údolí Vistas do Nikkaluokty, kde nastupujeme na autobus a míříme do Kiruny a poté letadlem zpět do Sotckholmu.
I přesto, že vodu jsme měli ze všech stran nelitujeme naší dovolené, bylo to krásných 18 dní v divoké přírodě, kde jsme potkali spousty sobů, jednoho losa, měli jsme celý den a noc světlo, komáři nebyli žádní a turistů jen pár? Co víc si přát:) takže sever Švédka jedině doporučuji, rádi se sem určitě vrátíme.Fotodokumentaci najdete u mě a u Kuby.
Žádné komentáře:
Okomentovat